Děti si vybraly své vrstevníky a třídy se přirozeně rozdělily na kluky a holky. Čtrnáct dnů nosily drobné dárky, které by potěšily i je.
Radost nám udělalo, že původně donesené krabice nestačily a bylo nutné prořídit větší. Všechny dárečky byly nové, vybírány s láskou a snahou potěšit.
Nás těšilo, sledovat, jak se krabice plní a s jakou radostí a zodpovědností je děti balí.
Ze všech přihlášených tříd se sešly dvě krabice, které děti osobně předaly do Speciální školy Diakonie ve Dvoře Králové nad Labem.
Při chystání a balení krabic byl čas i na povídání o tom, že dostávat dárky není samozřejmost. Žáci si zakusili radost, kterou prožíváme při přípravě hezkých chvil pro druhé.
Mohli jsme s kolegy sledovat radost v dětských očích, že ony samy mohou udělat dobrou věc pro druhého. Děti mrzelo jen to, že neuvidí, jakou jejich dárek udělal radost.